Klasický
problém, kdy malé děti mají pocit, že jejich rodiče by měli brzo umřít, protože
jsou strašně staří známe všichni. Já stále dělám, že se mě stárnutí netýká.
Popravdě, někdy mám pocit, že myslím jako malé dítě. Přišla však řada událostí,
při kterých jsem si uvědomila, že nemládneme nikdo. A když mám dneska
narozeniny, rozhodla jsem se pro malý sumář důkazů…
Že
mi děti ve školce vykají, to se dá ještě pochopit. Kdybyste však viděli ten
ďábelský smích, který se spustil, když jsem jim vysvětlovala, proč přehrávači
na CD říkám kazeťák….Měla jsem pocit, že jsem průvodkyní v muzeu, kde kážu
nad kostmi homo erecta.
Když
jsem nesla sestřenici o přestávce na gymnázium nějaké zapomenuté věci z prázdnin,
všechny děti si posedaly na svá místa.
Maminka
mi přestala dávat balíček na Mikuláše.
Před
nedávnem mě naplnilo bezmezným štěstím to, že program na sušičce a pračce
skončil zárověň.
Při
žehlení na zemi jsem veřejně pronesla vážné přání, že si přeju žehlicí prkno.
Když
zadám do webového prohlížeče „mo“,
první, co se mi nabídne, není modnipeklo.cz, ale mojebanka.cz.
Musela
jsem si jít na úřad, aby mi vyměnili mou zastaralou občanku.
Pohádku,
která byla premiérována v mém dětství, začali na Vánoce dávat jako klasiku
adventu.
Začalo
mě víc bavit dárky dávat, než je dostávat.
Když
se začalo něco vracet do módy, nemusela jsem prohrabat šatník babičky a
maminky, stačilo otevřít svou skříň.
Na
jaře jsem vylezla na posed a kochala se, jak se probouzí příroda.
Na
podzim jsem tam vylezla zase a kochala se, jak se mění barvy lesa.
V zimě
jsem tam nevylezla, protože mě bolelo koleno.
Přestala
jsem doufat, že mi narostou prsa.
Přestala
jsem se bát, že mi ještě poporoste nos.
To
je všechno, užijte si můj narozeninový den, jako by byl váš!
