Možná
vás napadá spousta institucí, které nesou svůj název proto, abyste věděli,
s čím rozhodně v těchto místech neotravovat. Pro mne to bylo dlouhou
dobu Studijní oddělení na mé vysoké škole. Pokud jsem měla jako studentka
nějakou potíž bylo jistější zajít ve středu do hospody. Svůj dotaz ohledně
počtu kreditů na průchod studiem, popřípadě žádost o dodatečném zápisu předmětů
byl v minutě vyřízen.
Každý
máme podle prvního písmena příjmení přidělenou na studijním jednu referentku. Takže
po tom, co jsem zjistila, co je to za ženštinu velmi jsem zatoužila po svatbě. Milý
chlapec s příjmením pokud možno někde v rozmezí A – Hod.
Tato
paní mě vyděsila již na začátku studia. Po tom, co jsem statečně vystála
hodinovou řadu, abych dostala ISIC a mohla se jít alespoň naládovat do menzy,
odmítla mi jej vydat. Nepamatovala jsem si totiž svoje učo. Nejen, že jsem si
ho nepamatovala, já jsem nevěděla, co to učo je. Je to číslo, které tady
všichni máme a které máme namísto jména, abychom se při komunikaci zbytečně
nezdržovali formalitami. (Když jste šikovní, tak místo učo časem dostanete
titul, kterým vás bude akademická obec nazývat.)
A
útrapy samozřejmě nebraly konce. Všichni ostatní, kteří nemají jméno
v rozmezí Ři – Vod dostávali
normální oranžové průkazky na vlak potvrzené na celý rok. My ne, my jsme je
dostávali orazítkované pouze na jeden semestr. Jakoby nám paní Studijní dávala
najevo, že každý další semestr nás můžou vyhodit a my už si na
patnáctiprocentní slevu Českých drah rozhodně nešáhneme. V Brně na nádraží
už o nás nešťastnících Ři – Vod
věděli a posílali srdečné pozdravení. V Přerově jsem je ale svou průkazkou
velmi zaskočila a paní za přepážkou si naplánovala výlet do Brna aby se na tu
naši pomocnici přijela osobně podívat, protože to ještě nezažila. Snažila jsem
se ji od toho odradit zbytečně projetými penězi, neuspěla jsem, protože
zaměstnanci ČD mají režijky.
Všichni
jsme si tedy svou studijní agendu šetřili na chřipkové období, kdy se velmi
často stávalo, že paní Studijní onemocněla a my jsme si všechno v klidu a
s úsměvem vyřídily u náhradnic. Pak se ale jednou stalo, že paní Studijní
onemocněla dlouhodobě. Nejspíše ji stihla Peticus urgentus. Onemocnění, které
velmi často nastane po tom, co přijde dvacetistránková petice, kde celá
akademická obec Ři – Vod prosí o
vstřícnější studijní referentku. Měli jsme velkou radost a zvesela jsme chodili
pro přelepky na studijní průkazy a ti, které vyhodili ze školy mohli alespoň
jezdit za levno na průkazku, která jim platila celý rok.
Nastalo
však to, co se nikdo ani nenadál. Paní se vrátila. Nevím teda, kde byla, ale
asi by to místo měli prověřit, protože jsem si jistá, že tam dělají lobotomie a
občas do toho prsknou nějaký ten elektrošok. Paní Studijní byla milá a vstřícná.
Pomohla mi s mým uzavřením bakalářského studia a ukončila mou činnost
v Informačním systému.
Po
obhajobě titulu jsem byla tak dojatá, že jsem koupila kvetoucí květinu
v květináči a vydala jsem se s poděkováním za ní, že to se mnou tak
hezky zvládla. (Pode japonských zvyků, by se květina v květináči dávat
neměla, protože tak prý přejeme obdarovanému, aby v něm zakořenila nemoc.
Doufala jsem, že paní Studijní netráví své léto v Tokyu..) Byla tak
překvapená a dojatá a já jsem byla skoro vyděšená. Poprvé v životě jsem ji
viděla se usmát!
A
pak přišel nový semestr magisterského studia. Šla jsem za Studijní bez obav,
oranžovou průkazku nevyplněnou, nonšalantně jsem si chtěla půjčit tužku ze
staré známosti. To jsem se teda ale přepočítala. Byla jsem vrácena abych si
laskavě sehnala tužku na vyplnění. A odnášela jsem si průkazku na jeden
semestr. Elektrošoky asi nemají dlouhodobé účinky. A květina? Květina trůnila
uprostřed police. Doufám, že paní Studijní dobře zná japonské pověry!
P.S.:
Nakonec nám přišel email, že máme úplně novou asistentku. Shodou okolností se
příjmením jmenuje stejně jako já a je milá. Vzhledem ke svému jménu měla za
svých studií asi stejnou paní, tak se poučila.
