Vždycky,
když mám pocit, že mám náběh na tvůrčí krizi, postará se někdo z mého okolí
o inspiraci. Tentokrát to byla maminka a její zhoubná činorodost. Rozhodla se,
že potřebujeme trochu čerstvého vzduchu a že pojedeme prodávat hračky do ZOO. Což o to, měla jet prodávat hračky našich
známých, které jsou prostě dokonalé. Jsou české a variabilní a barevné a dají
se prát v pračce, což oceníte hlavně u modelu 0456 - Lední medvěd 30 cm. Já jsem mamce tento nápad schvalovala a
těšila jsem se, až i se sestrou vypadnou z domu. Jaké bylo moje zděšení,
když jsem zjistila, že mě do svého plánu taky zahrnula. Připadalo jí, že doma
nic nedělám. Aby taky jo, vždyť mě odchytla při odpočinku přesně mezi
poobědovým spánkem a večerní koupelí…. Zkusila jsem to i přes citovou stránku.
Ostentativně jsem odmítala dívat se na zamilované párečky s čerstvými dětičkami,
jak jdou strávit nádherný deníček mezi surikatičky a opičky. Mamka je bohužel
lepší stratég než já. Přesně mi vypočítala, kolik rozvedených otců bere své
děti právě do ZOO, aby se s nimi nemuseli otravovat doma. Musím přiznat,
že tento argument věru zavážil.
zdroj: http://www.noe.cz/ |
A
tak jsme naložily stánek, hromadu hraček, sestru a její kamarádku a jelo se.
Bod číslo jedna našeho veselého programu byl postavit dřevěný stánek. Byla to
brnkačka. Pro někoho, kdo má doktorát třeba na VUT, nebo zkušenosti s vesmírným
programem to mohla být brnkačka. S bakalářem z fildy a hlavně oběma
rukama levýma to nebyla taková legrace. Hlavně proto, že mamka nemohla najít
šrouby. A tak jsme spoje musely poslepovat izolepou. Navíc jsme nemohly najít
ani nůžky, takže jsme musely izolepu kousat zubama. Ve skrytu duše jsem
doufala, že kolem zrovna teď žádný rozvedený nepůjde. Stánek nakonec ale
opravdu stál. Vlastně působil tak trochu pohádkově, jako chaloupka na kuří nožce, protože
se izolepové spoje v poryvech větru pohybovaly a tak stánek nenápadně
pochodoval. Asi vás nepřekvapí, když maminka na dně vozíku nakonec šroubky
našla. (Už tušíte odkud můj talent na šílené příhody vzešel?)
Samotný
prodej, to byl trénink nervové odolnosti. Udělala jsem si dobrý make-up a
učesala pořádně vlasy, abych je nemusela spravovat. Myslela jsem, že na to při
těch návalech nebude čas. To jsem se teda šeredně spletla. Myslím, že bych za
tu dobu stihla i změnit barvu vlasů a prodloužit si řasy. Jestli někde chcípnul
pes, tak to bylo ten den v zoologické. Do ZOO přišlo asi šest
lidí. Z toho pět z nich byly lakomé babičky a otravné umolousané
děti. Jedna maminka se i s dítětem u stánku zastavila a nechala si
předvést snad úplně všechno, co jsme dovezly. Pak řekla: „Tak Eliško, půjdeme
ti koupit toho tygříka.“ A odešla k vedlejšímu stánku, aby dceři koupila
hnusnou čínskou šišojdíkovou ftalátovou mrtvolku zvířete. Naprosto nedidaktickou,
nevypratelnou a nerozvíjející dětskou fantazii. Měla jsem sto chutí vzít
výrobek 0025 – Barevná síť- dětská a onu maminku na ní uškrtit.
Kšeftů
jsme ten den opravdu mnoho neudělaly. Začala jsem navíc pochybovat o
věrohodnosti statistik Českého statistického úřadu. Míra rozvodovosti je podle
mě v České republice nulová. Ale taky se mi podařilo vymyslet pět různých reklamních
spotů, které s hračkami natočím a které budou mít určitě na prodej těchto
dokonalých výrobků mnohem větší vliv, než moje šaškování u stánku. A taky se zvýšil můj nekritický obdiv k mojí mamce. Její znalost deskriptivy (dokázáno u stavění stánku) je obdivuhodná a obchodní dovednosti by mohla z fleku učit na výšce a ne je aplikovat na haranty zapatlané od zmrzliny.
A
obrázek tentokrát není ilustrativní, ale úplně konkrétní. Je to Robot Josef,
kterého jsme měly taky na stánku a kterého si nejspíše budu přát za promoci. Během těch dvanácti hodin prodeje mezi námi vzniklo opravdové pouto. (Nadával za mě nenápadně zákazníkům a tak..)
Žádné komentáře:
Okomentovat