Musím
říct, že jsem od dovolené v Cannes, co se témat k fejetonům týče, čekala
více. Ale na druhou stranu, je strašně příjemné prožít si dovolenou bez toho,
aby člověk červený jak rak utíkal někde do temna rozdýchat trapas. Některé
zážitky ovšem byly alespoň úsměvné a tak vám je tu budu tak postupně trousit,
jak si budu muset bolestně uvědomovat, že v Brně opravdu neseženu ani
lahodný croissant, natož moře….
Na
dovolenou jsem vyrazila se svou nejlepší kamarádkou. To je asi vysvětlení pro
ledacos, třeba pro to, že jsem si opět posunula osobák v konzumaci
růžového vína. Ten večer jsme to opravdu trochu přehnaly a bylo velmi namáhavé
korzovat elegantně po riviéře. Hlavně proto, že všude kotví jachty a zahučet
z vysokých podpatků mezi ně by mohlo znamenat neveselý konec naší snové dovolené.
(Mořská voda by totiž zaručeně naše lodičky zničila…) Podařilo se nám
vypozorovat, že i když tu drinky stojí 22 euro a výše, káva je zde levnější než
na pražském Staromáku, takže to byla naše záchrana, když už se nám ale opravdu
nechtělo být ozdobami Azurového pobřeží. Zapluly jsme tedy do baru a poslední,
co nás zajímalo byl jakýkoli chlap, byť by měl Ferrari anebo jachtu. Osud se
postaral o to abychom nebyly moc rozežrané. Přisedli si k nám dva, co
neměli ani auto, ani jachtu a jak jsme později zjistily, ani na útratu. (Jeden
nemluvil anglicky vůbec a ten druhý nemluvil o trochu méně, tudíž byl
tlumočníkem.)
Aby
nás nějak zaujali, jal se nám jeden z nich velmi lámanou angličtinou
vysvětlovat, že jsou z Libanonu a že tady Hýdaznspíkengliš věští
z kafe. To mi přišlo jako velmi pošetilá balící technika, věštit ze
strojového espresa, které nenechává sedlinu. Předchozí růžové víno ve mně ale
vyvolalo shovívavé sklony a poskytla jsem mu svůj osud v hrnečku. Zadíval
se na mě vědoucím pohledem. „Jů ár metres
of a marýd men.“ To se tomu, co seděl blíž mně, velmi zalíbilo. „Opravdu jste milenkou ženatého muže?“
Využil svého jakože překvapení k tomu aby mě chytil za ruku. Tak hrubé
porušení osobní zóny mě šokovalo. Nezvládla jsem mu ani vysvětlit, že nejsem
v současnosti milenkou vůbec nikoho, natož abych rozvracela manželství. „Nejste???
V tom případě můžete být moje!“ Hned, jak to řekl, naklonil se
ke mně tak, jakoby si myslel, že se to stane hned tam v kavárně. Naštěstí
disponuju vcelku mezinárodní mimikou, takže pochopil hned, že z toho nic
nebude. Nebylo potřeba ho umlátit vázou. (To byl záložní plán.) Věštba ovšem
pokračovala. Prý budu mít dvě děti a to dcery. Vysvětlila jsem mu, že já chci
tři syny, protože mít tři syny je jediná příležitost, jak vychovat tři normální
chlapy. Vrcholem ovšem bylo to, že prý na mě myslí někdo s plnovousem a
brýlema. (Katka si z našeho okolí vzpomněla akorát na Američana, který u
nás v bytě loni omylem tři měsíce bydlel, nemyl se a byl starej.) Tohoto se ovšem chytil Ženatý Libanonec a
začal okázale plánovat, jak si nechá narůst vousy a opatří si brýle.
Když
už to začínalo být opravdu na hraně rozhodla se Katka zavelet k ústupu.
Oba muži se vyděsili a ptali se, jestli bychom si nemohli dát ještě něco DOHROMADY. Ženatý ještě zkoušel oblíbenou větu, že mám krásné oči. Ne, že bych se podceňovala, ale ten večer jsem si nasadila čočku naruby a celý večer mi z pravého rudého oka tekly slzy. Zaplatily jsme své kafe a odešly do našeho hotelu, kde jsme ty dva pozorovaly
z bezpečí recepce. Pochopily jsme, proč si chtěli něco dávat dohromady.
Hledali po kapsách, čím by zaplatili svoje drinky. Neměli u sebe ani floka a
dohromady by znamenalo večer v naší režii. Myslím, že si museli svoji
útratu odpracovat a vzhledem k ceně drinků, tam možná uklízejí záchody
dodnes.
Ale
musím říct, že jsem upřímně zvědavá na ty svoje dvě dcery. Rozhodně jim budu
vtloukat do hlavy, aby se raději s podezřelými muži z dálného či blízkého východu
vůbec nebavily. A pokud budu mít ty svoje tři syny, budou si muset zapamatovat,
že nechat za sebe platit ženskou je největší světový trapas.
Žádné komentáře:
Okomentovat