Tak včera oslavil blog přesně rok
od prvního článku. Za rok jeho existence jsem se ledacos dozvěděla a naučila.
Kdekdo to komentoval, chválil i kritizoval. Tady jsem vám na oslavu udělala takovou
malou ochutnávku situací, které mě poučily.
Když máte fanouška, tak si ho
važte a v pochvale se nešťourejte:
„Čtu tvoje fejetony! Všechny, žádný si nikdy nenechám
ujít.“
„Jo a jak se ti líbil ten poslední, o
Cannes?“
„Ten jsem ještě nečetla“
***
Hlavně před nikým neříkejte, že
zrovna nemáte o čem psát, protože hned vám přiletí téma:
„Za Lipníkem je křižovatka. Pěkně blbá, už
tam umřelo dvacet lidí, o tom bys měla napsat!“
***
Nesnažte se hovory o sobě začínat
tím, co děláte:
„Ty píšeš?“
„Jo fejetony.“
„A o čem?“
„Tak různě, co mě zrovna potká a co zažívám.“
„Takže takových Padesát odstínů šedi, jo?“
Na to prostě nejde odpovědět nic.
Fakt vypadám, že jsem si nabrnkla úchylnýho blbečka s vrtulníkem, kterému
jsem prodala svorky na kabely!?
***
Že karma a kamarádi jsou někdy
krutí:
„Už bych opravdu chtěla potkat nějakýho
normálního muže.“
„Buď ráda za exoty, alespoň máš o čem psát.“
„Mohli bychom tady v bytě alespoň nechat
opravit ten kotel, moc se mi nechce vyletět do povětří!“
„Buď ráda za tenhle byt, alespoň máš o čem
psát.“
„To rande bylo příšerný, ale alespoň mám o
čem psát!“
„Nechceš se taky zaměřit na něco jinýho než
na Lettres?!“
***
Že lidi nejvíc baví vaše
neštěstí:
„Ahoj, tak jak bylo u optometristy“
Po zveřejnění fejetonu Jak jsem
balila optometristu.
***
Že ať už kecáte nebo píšete
pravdu, lidi věří, čemu chtějí:
„Četli jsme tvůj fejeton Jak jsem obhajovala bakalářskou práci!
Něvěříme, že to bylo tak strašný.“
„To je v autorské licenci trochu
přibarvené.“
„Ale stejně tomu nevěříme.“
***
Že pochvala se má vnímat po
spojku:
„Bylo to dobrý, ale….“
***
A nakonec jeden čerstvý úryvek z emailu, který mi přišel po tom,
co jsem začala Lettres přesunovat na blog.idnes.cz
„Děkuji vám za článek o hezkém prádle. Alespoň už budu vědět, co té svojí koupit.
Teda vlastně, já jsem si uvědomil, že žádnou nemám, nešla byste na kafe?“
Děkuji všem, kteří mě podporují,
všem, kterým nevadí, že o nich napíšu. Všem, kteří chápou, že ze mě asi nebude
investigativní novinářka. A Tomovi, že
mi řekl, že po všem by mohla být
čárka!
Žádné komentáře:
Okomentovat