Není
asi úplně mým objevem, že lidi můžeme dělit na ty, co používají tyčinky do uší
a na ty, co se jich bojí. Nevím, která z uvedených subkultur má pravdu, každopádně,
pokud jste z jednoho nebo druhého tábora, není radno pokoušet se o
přeběhlictví. Tedy pokud nesbíráte co nejbizarnější zážitky pro svůj blog.
S Katkou
jsme problematiku tyčinek do uší několikrát probíraly. Vyprávěla mi tak plamenně o tom, jak je to
nechutné, když si někdo uši nečistí, že jsem se nepřiznala, že patřím do
skupiny "odmítačů uchoštourů". Tajila jsem to asi čtrnáct dní. Vždycky jsem si
velmi nápadně a důkladně ucho vyčistila. Zvlášť, pokud byla Katka
v místnosti. Musím říct, že jsem měla pocit asi jako když jde židovka za
zády svých rodičů do kostela. V hlavě mi zněly výhružky maminky o
proraženém bubínku. Přehrávala jsem si nepříjemný zážitek z dětství, kdy
se mi otolaryngoložka pokusila vypláchnout z hlavy i mozek obrovskou
stříkačkou.
Hlasy
v hlavě se mi po čtrnácti dnech podařilo umlčet. Tedy i ty zvenčí.
Čtrnáctého dne mi při názorném lhaní Kačce zapraskalo v uchu a levo mé
hlavy zaplavil božský klid. Zpanikařila jsem, že jsem právě ohluchla. Naštěstí
sluch nebyl ještě zcela ztracen. Katka to ověřila zpěvem zleva. I když tohle
byla dosti riskantní metoda, neboť při jejím zpěvu se taky může stát, že dojde
k poškození i zdravého ucha. Rozhodla jsem se všechno nechat na tělesných
procesech a prostě počkat až mi třmínek a kovadlinka opět začnou spolupracovat.
Třetí den jsem za sebou měla dvě dost nepříjemná setkání s auty, protože
jsem je prostě neslyšela přijíždět. Rozhodla jsem se, že navštívím lékárnu, aby
mi pomohli. Narazila jsem na nějakou alternativní bio-lékárnici. Odmítala mi
zprvu prodat bezpečné chemické kapky a šermovala mi kolem slyšícího ucha ušními
svícemi. Představa, že by mi nad mým výborně obarveným a pěstěným vlasem
plápolala pochodeň, byla naprosto utopická. Ukecala jsem kapky a šla potupená
za Kačkou. Ta si svou roli ošetřovatelky vyloženě užívala. Před každým kápnutím
do ucha mě přinutila se jí omluvit za to, že jsem jí lhala a přiznat svou
porážku. Bohužel kapky nepomohly. Akorát mi z ucha během dne
nekontrolovatelně vytékaly na krk a do vlasů, což působilo trochu nepřirozeně a, jak
řekl jeden pán za mnou v tramvaji, dosti „napoblití“.
V neděli
jsem již věděla, že chemie nezabírá. Bohužel, ušní svíčky v nedělní
Brněnce neseženete a tak jsem musela googlit. Pochodeň sluchu, prý se dá
nahradit smotanými novinami. Už tohle mě mělo varovat. U nás v bytě totiž
žádné noviny nenajdete. A VOGUE překvapivě hrozně špatně hoří. (Dokonce ani
stránky s ohavnou kolekcí od Vuittona nechtěly blafnout). Naštěstí jsou tu
ještě letáky. Musela jsem o vhodný kauflandový ukecat jednu paní od nás
z domu. Ale vzhledem k tomu, že měla naslouchátko, brzo nabyla dojmu,
že jsme na stejné lodi a že bychom si měly pomáhat.
Samotné
vypalování stalo se divadlem pro celý vnitroblok. Půl hodiny jsem se bránila
hysterickým ošíváním na balkóně. Ono, když vám lítají kusy hořících novin do
obličeje, ani jógové uklidňující dýchání nepomůže. Nakonec jsem se uklidnila.
Noviny hořely, ale ucho dělalo, že neslyší. Pod balkónem se sešla hezká
skupinka obyvatel. Se zaujetím sledovali, jak Katka odklepává do kýble cosi, co
z nádvoříčka vnitrobloku vypadá jako obří novinový joint.
Hluše
jsem se odplazila do bytu, čímž jsem podpořila ideu diváctva, totiž že už mám
dost a že už bych to hulit neměla.
A
tak jsem si udělala nechtěný výlet do dětství. Opět jsem musela na ORL, protože
sice bylo příjemné neslyšet Katčin zpěv stereo, jinak mi ale ucho celkem
chybělo. Paní doktorka byla oproti časům, kdy si ji pamatuju o dost menší,
bohužel, stříkačka se nezmenšila. Při výplachu ovšem nehrozí, že vám shoří
vlasy, obočí i řasy, takže mi pro tuto operaci tentokrát stačilo jógové
dýchání.
A
Katce už nelžu, protože kdo lže, tomu zalehnou uši.
Žádné komentáře:
Okomentovat